Kdybych měla tři přání

     Vždycky mě zajímalo, co bych si přála, kdyby se v mém životě objevil někdo, kdo by mi dal tři přání. Protože za svůj život jsme tolikrát vyslovila slova "přeji si", ale najednou, jak by se to opravdu mělo splnit, musela bych dlouho přemýšlet, co si opravdu přeji. 

     Možná bych šla na to ze začátku trošku mazaně. "Přeji se, abych měla neomezené množství přání." A kdyby to nešlo, přála bych si, aby to šlo. Ne ale teď vážně. Nepřála bych si, aby se třeba do mě někdo zamiloval, protože to pak z toho ani nemáte radost, když víte, že vás nemá rád takovou, jaká jste, ale kvůli nějakému přání. Spoustu takových věcí musí do života přijít samo. Tak co třeba nesmrtelnost? Sledovat umírat své nejbližší? Ne, děkuji. A takhle bych mohla přemýšlet celý den... Tak co mi dělá největší radost? Mám to! Dělat radost ostatním. 

     Tak mé první přání je, aby skončily všechny války. Druhé je, aby všichni lidé byli zdraví. Žádná rakovina nebo život na vozíčku. Každý může žít naplno. Slepí konečně uvidí modré nebe, neslyšící konečně budou moct poslouchat zpěv ptáků. A mé třetí přání? Aby konečně i ostatní věděli, jak je svět krásný. Je v pořádku být kvůli něčemu smutný. Emoce jsou to, co nás dělá lidmi, ale nesmíme zapomínat na ty hezké věci v našem životě.