Hvězdy (Adéla Kalábová)

Z města vidíte vedle měsíce možná tak jedině vrtulník, ale z mé zahrady, která je nedaleko polí a lesů, se mi zatají dech pokaždé, co hlavu zdvihnu nahoru. Obloha je posetá hvězdami. Pokaždé mě překvapí, kolik jich tam nahoře je. Stačí se jen zahledět a všechny problémy jako by se vytratily, protože proti tomu obrovskému vesmíru si připadáte malikatí jako smítko prachu. Zapomenete na všechny starosti a těžkosti, které si celý den táhnete s sebou a vnímáte jen jemný vánek uprostřed tiché noci. Sledujete, jak v průběhu roku Velký vůz odjíždí na opačnou stranu zahrady. A hele! Tamhle spadla hvězda! Tak já si teda přeji, aby mi hvězdy svítily na cestu životem a jeho temnými stránkami, jako to dělaly doteď.