Lyžařský výcvik

Letos v březnu jsem se zúčastnila lyžařského výcviku, který probíhal od 16.do 21. března 2025 na krásném Pradědu. Spolu se mnou jelo 35 žáků ze sedmých a osmých tříd. Už jen představa týdne na horách bez rodičů byla super, i když u odjezdu v neděli dopoledne u školy ve Vratimově panovala spíš směs emocí - někteří rodiče mávali se slzami v očích, jiní nám skoro záviděli. 

Cesta autobusem utekla rychle a kolem druhé hodiny odpoledne jsme dorazili na místo. Pak už jsme jen popadli věci a šli pěšky na chatu Barborku, kde jsme bydleli. Sněhu bylo dost, počasí nám vyšlo úplně perfektně - sluníčko, azuro, příjemné teploty. Bydleli jsme po čtyřech až pěti na pokoji, což byla sranda, hlavně večery plné smíchu a povídání.

Hned první den jsme se rozdělili do družstev podle toho, jak umíme lyžovat nebo jezdit na snowboardu. Já jsem byla trochu nervózní, ale nakonec jsem skončila ve fajn partě. Další dny jsme se věnovali výcviku, ale taky jsme vyrazili na běžkařské túry. Díky úplně novým běžkám jsme to zvládli fakt skvěle!

Ve středu nás čekala výprava na samotný Praděd. Někteří šťastlivci měli sněžnice, takže jim to šlo líp, ale my ostatní jsme se pěkně bořili ve sněhu. I tak to stálo za to - výhled byl nádherný a zážitek nezapomenutelný.

Čtvrtek byl zase ve znamení zábavy - konal se pingpongový turnaj a někteří spolužáci nás úplně škovali, jak jim to šlo! Taky se hodnotily nejuklizenější pokoje. Hádejte, kdo vyhrál - holky!

V pátek ráno nastal vrchol celého výcviku - závod lyžařů a snowboardistů. Jeli jsme dvě kola a počítal se ten nejlepší čas. některé výkony byly fakt parádní. Výherci si odnesli sladkou odměnu a potlesk od nás všech.

Po obědě jsme si sbalili věci, nasedli do autobusu a vydali se zpátky domů. U školy už čekali rodiče, kteří nás vítali s úsměvy (a někteří i s objetím a slzami). Bylo vidět, že se jim po nás stýskalo.

Tenhle týden byl prostě super. Moc děkujeme všem učitelům a vychovatelům, kteří nám připravili tak skvělý zážitek. Už teď se mi stýská po chatě, sněhu a společných chvílích s kamarády. Doufám, že si něco podobného ještě někdy zopakujeme!

Barbora Tomisová, 7.A

Letos v březnu jsem se zúčastnila lyžařského výcviku, který probíhal od 16.do 21. března 2025 na krásném Pradědu. Spolu se mnou jelo 35 žáků ze sedmých a osmých tříd. Už jen představa týdne na horách bez rodičů byla super, i když u odjezdu v neděli dopoledne u školy ve Vratimově panovala spíš směs emocí - někteří rodiče mávali se slzami v očích, jiní nám skoro záviděli. 

Cesta autobusem utekla rychle a kolem druhé hodiny odpoledne jsme dorazili na místo. Pak už jsme jen popadli věci a šli pěšky na chatu Barborku, kde jsme bydleli. Sněhu bylo dost, počasí nám vyšlo úplně perfektně - sluníčko, azuro, příjemné teploty. Bydleli jsme po čtyřech až pěti na pokoji, což byla sranda, hlavně večery plné smíchu a povídání.

Hned první den jsme se rozdělili do družstev podle toho, jak umíme lyžovat nebo jezdit na snowboardu. Já jsem byla trochu nervózní, ale nakonec jsem skončila ve fajn partě. Další dny jsme se věnovali výcviku, ale taky jsme vyrazili na běžkařské túry. Díky úplně novým běžkám jsme to zvládli fakt skvěle!

Ve středu nás čekala výprava na samotný Praděd. Někteří šťastlivci měli sněžnice, takže jim to šlo líp, ale my ostatní jsme se pěkně bořili ve sněhu. I tak to stálo za to - výhled byl nádherný a zážitek nezapomenutelný.

Čtvrtek byl zase ve znamení zábavy - konal se pingpongový turnaj a někteří spolužáci nás úplně škovali, jak jim to šlo! Taky se hodnotily nejuklizenější pokoje. Hádejte, kdo vyhrál - holky!

V pátek ráno nastal vrchol celého výcviku - závod lyžařů a snowboardistů. Jeli jsme dvě kola a počítal se ten nejlepší čas. některé výkony byly fakt parádní. Výherci si odnesli sladkou odměnu a potlesk od nás všech.

Po obědě jsme si sbalili věci, nasedli do autobusu a vydali se zpátky domů. U školy už čekali rodiče, kteří nás vítali s úsměvy (a někteří i s objetím a slzami). Bylo vidět, že se jim po nás stýskalo.

Tenhle týden byl prostě super. Moc děkujeme všem učitelům a vychovatelům, kteří nám připravili tak skvělý zážitek. Už teď se mi stýská po chatě, sněhu a společných chvílích s kamarády. Doufám, že si něco podobného ještě někdy zopakujeme!

Barbora Tomisová, 7.A