Základní škola
Datyňská 690
Vratimov

Dne 18. dubna jsme se jako každoročně vypravili s naší školou na celodenní jazykovou exkurzi do Vídně. Před půl šestou hodinou ranní již byl přichystán autobus před naší školou. Všichni žáci dorazili včas a perfektně připraveni. Tentokrát nás nečekalo ani žádné překvapení v podobě zapomenutého pasu či občanského průkazu, a tak už naší cestě za hranice do Rakouska nemohlo nic zabránit.

Cesta autobusem probíhala hladce. Z našeho pohodlného autobusu měli žáci možnost vidět mimo jiné vodní nádrž Nové Mlýny nebo krásné město Mikulov, za kterým už následovala státní hranice a příjezd do Rakouska.

To už byl čas pro vyslechnutí referátů o památkách a zajímavostech o Vídni. Tyto prezentace si pečlivě připravovali žáci devátých tříd již před odjezdem, a to v německém jazyce. Právě teď byl prostor pochlubit se svými připravenými díly zbytku autobusu. Žáci vždy přečetli referát v němčině a poté se ptali ostatních na otázky již v češtině, aby zkontrolovali porozumění. Všichni ochotně spolupracovali a snažili se odpovědět do nejmenšího detailu, dokonce i na letopočty nebo jména spojená s jednotlivými památkami.

Krátce po desáté hodině dopolední jsme již byli ve Vídni a před jedenáctou hodinou už přímo v zámeckém komplexu Schönbrunn, kde začalo naše jednodenní jazykové dobrodružství. Této památce UNESCO se někdy také přezdívá vídeňské Versailles a v minulosti to bylo důležité sídlo Habsburské císařské rodiny. Žáci tak měli možnost nasát atmosféru místa, v němž kdysi přebývaly známé osobnosti, jako například Marie Terezie nebo císař Franz Josef se svou pověstnou manželkou Alžbětou Bavorskou, známou pod přezdívkou Sisi. Přes nádherné nádvoří posypané bílým štěrkem jsme se od krásně žluto zlatého zámku přesunuli až k monumentální Neptunově kašně zdobené výjevy z řecké mytologie, kde jsme si udělali naši první společnou fotografii.

Odtud už mířily naše kroky k nejstarší zoologické zahradě na světě, která se nachází přímo v zámeckém parku tohoto císařského sídla. Tato ZOO byla v roce 2022 již po šesté zvolena nejlepší zoologickou zahradou v Evropě.  Žáci během své prohlídky řešili nejrůznější úkoly z připraveného materiálu, hledali různá místa v zoologické zahradě a informace o nich. Úkolu se zhostili velice dobře a mohli se při něm například dozvědět, proč má žirafa dlouhý krk, anebo jaké druhy pand se v této ZOO chovají. Tato zoologická je mimochodem úplným unikátem i v chovu koal, jelikož se zde již podruhé narodila její mláďata. Všichni jsme se zaujetím sledovali také mladou samičku orangutana Kendari, jak šplhá nahoru a dolů po lanech i po své mamince. Navštívit jsme zde mohli i obří pavilon deštného pralesa a sledovat nepřeberné množství zvířat z celého světa, mimo jiné nosorožce, slony, lachtany, kapybary nebo tučňáky.

Po návštěvě této neobyčejné zoologické zahrady jsme se vydali autobusem přímo do centra Vídně. Již z autobusu bylo zřejmé, že Vídeň je opravdu významným kulturním a historickým centrem. Poté co jsme vystoupili z autobusu na Schwedenplatz, směřovaly naše kroky ke katedrále svatého Štěpána, která se stala symbolem Vídně. Tuto nejvýznamnější gotickou stavbu v Rakousku si naši žáci prohlédli jak zvenku, tak zevnitř. Polovina z nás se pak svezla výtahem na vrchol severní věže, kde mohli obdivovat druhý největší zavěšený zvon v Evropě zvaný Pummerin. Většina z nás se ale odvážně vydala po 343 schodech na vrchol jižní věže, která měří úžasných 136 metrů a činí tak z katedrály svatého Štěpána nejvyšší kostel v Rakousku. Cestou dolů se nám z točitých schodů již tak motala hlava, že jsme byli všichni upřímně rádi, že jsme se ocitli na pevné zemi a mohli se pustit za dalšími památkami Vídně.

Známou nákupní ulicí Graben jsme se pak přibližovali k dalším významným místům. Jednou z našich následujících důležitých zastávek byl pak císařský palác Hofburg, který je od roku 1945 zároveň sídlem prezidenta Rakouské republiky. Celý císařský komplex sestává z 18 budov a tak vás jistě nepřekvapí, že je jeho součástí například muzeum slavné císařovny Sisi, rakouská národní knihovna, císařská klenotnice, světoznámá galerie umění Albertina ale i Motýlí dům. Největší atrakci a lákadlo zde ale pravděpodobně představuje španělská jezdecká škola, ve které nádherní lipicáni předvádějí své umění již po staletí.

Od tohoto palácového komplexu jsme pak směřovali na náměstí Marie Terezie, na kterém se nachází dvě významná muzea. Přírodovědné muzeum bývá bohužel v úterky zavřené, tudíž jsme navštívili pouze Umělecko-historické muzeum, které zase bývá zavřené v pondělky. Toto muzeum založené císařem Františkem Josefem je jedním z nejvýznamnějších a největších v Evropě. Obsahuje exponáty ze starověkého Egypta přes řeckou antiku až po baroko.

Dostat se do něho ovšem není zas až tak jednoduché navzdory tomu, že zde mládež do 19. Let neplatí vůbec žádné vstupné. Nejprve jsme u vstupu museli vyřídit tištěnou vstupenku vystavenou na 0 Euro. Poté si pán v budce před muzeem ještě ověřoval, jestli jako tak početná skupina už můžeme jít dovnitř, nebo zda si musíme počkat. Měli jsme štěstí a tak jsme byli posláni rovnou do vestibulu k informacím, kde nám výměnou za zálohu dali klíčky od šatny, do které jsme si pak měli jít uložit naše batohy i bundy.

Po muzeu jsme se pak museli pohybovat všichni společně. Žáci si mohli vychutnat díla známých malířů, shlédnout zajímavé předměty z období antiky, zdobené sarkofágy faraonů nebo renesanční gobelíny. Nejvíce ze všeho nás pravděpodobně ale zaujala mumifikovaná zvířata ze starověkého Egypta. Ve vitrínách je vystavená mumie zhruba metr a půl dlouhého krokodýla a další docela malinká mumie jeho zemřelého krokodýlího miminka.

Po prohlídce muzea již nastal čas na odjezd do nákupního střediska, které se nachází pár minut od Vídně cestou k hranicím. Zde si žáci mohli v reálném životě procvičit ve škole nabyté znalosti německého jazyka. Někteří se rozběhli do oblíbeného obchodu s oblečením Primark, jiní za sladkostmi či jinými dobrotami. Vybírat ovšem mohli i ze spousty dalších obchodů s módou, drogerií, elektronikou nebo bytovými doplňky. Žáci měli možnost si procvičit němčinu také při nakupování ve zdejších restauracích, kavárnách nebo fast foodech.

Cesta autobusem domů probíhala stejně hladce jako cesta do Vídně, jen s tím rozdílem, že všichni byli příjemně unaveni ze dne plného zážitků. Někteří si dokonce cestou prozpěvovali včetně veselého pana řidiče, a tak cesta ubíhala velice rychle a v deset hodin večer jsme dorazili zpět před naši školu, odkud jsme se rozešli do svých domovů.

Jazyková exkurze se nám moc líbila, všichni si z ní odnesli ponaučení i zážitky a skoro každý i nějaký ten suvenýr. Už se těšíme, že si ji příští rok s letošními osmými ročníky opět zopakujeme.

                                                                                                                                                 Mgr. Táňa Skočíková